Život s Laurou - kapitola z knihy

Hysterický ženský jsou příšerný. Stejně tak hysteričtí chlapi. Ano, kupodivu to existuje, i když etymologie hysterie to u chlapů vylučuje. Indikátor hysterek jsem si udělal s rozmachem sociálních sítí. Moje doporučení je se těmto typům lidí vyhnout. V prvé řadě to doporučuji sám sobě. Pokud máte dostatečný nadhled nad situací, tak si uvědomíte tu legrační tvář hysterie. Ano, jsou situace, ve kterých člověk propadá panice a zoufalství a ventiluje to jakýmsi způsobem ven tak, že to může dočasně vypadat absurdně a přitáhnout pohledy lidí, nicméně pokud se to nestává chronickým jevem, pak není co řešit. Ale jev, kterej přerostl v jakousi umíněnost a teatrálnost se subjektivním sklonem k pravdě a ohýbání reality tak, že tvrdím a prosazuji něco, co v sobě skrývá sebelítost, egocentrismus a egoismus, to je opravdu něco, čemu se obloukem vyhýbám. To sugestivní vykreslování reality, situací, obviňování a hlavně vyvolávání výčitek svědomí je neuvěřitelně destruktivní. Je s podivem, jak tito lidé mají potřebu se těmito projevy neustále zesměšňovat a degradovat, ale oni to zřejmě nevidí. Snažil jsem se najít pár hlavních znaků, které ve mně okamžitě rozblikají červenou kontrolku. Fajn je, že s rozvojem moderních technologií a facebookových profilů to jde vše mnohem snáze a rychleji. Ty sociální sítě jsou v tomto směru - jako zdroj informací a psychologickýho profilu člověka - nepřekonatelný. Stejně tak chaty a elektronická komunikace. Pokud u konkrétního člověka neustále pozoruji každý den nový a nový citát, kde je jádrem něco jako – dobře, že odešel, protože si tě nezasloužil… a podobný nesmysly a blbosti, který jsou výplodem stejně hysterických rapsódů a trubadúrů, tak zbystřím. Následně se u těchto lidí objevují statusy typu – ne, tak toto opravdu nemám zapotřebí nebo se neustále měnící stavy – zadaný/á, svobodný, příp. ve vztahu se svým psem nebo plyšovým medvídkem, tak pokud se to přičte k těm citátům a k tomu, že nemáte vůbec žádné povědomí o dané situaci a co se děje, je potřeba se mít na pozoru a hlavně se vyvarovat jakýmkoliv citovým vazbám, a to oboustranně. Při vzájemné komunikaci se pak odehrává sinusoida, kde hysterik přechází od napadání a absurdního obviňování (ty můžeš za to, že prší, zkazil jsi mi den, víkend, měsíc, život… odepsal jsi o 5 min. později, apod.) k předstírané lhostejnosti (v pohodě, je mi to jedno, to nevadí) a v případě vztahu až k rozchodu, za který by se nemusel stydět Quentin Tarantino – hlavně tím, že by se na tom dal vystavět celej scénář, kde by milión situací ústilo ve stejný vrchol (končím s tebou, už mi nepiš, nevolej, tímto to uzavírám…). Tento stav se odehrává cyklicky. Takže rozchodů v daném vztahu může nastat klidně sto padesát. Když pak přijde ten opravdový a poslední rozchod, většinou už vás to ani nebolí. K čemu je potom nějaká citová vazba s takovým člověkem? Nebo na čem je založena? Na masochismu? Na nedostatku sebevědomí a strachu ze samoty? Na neschopnosti říci „ne“ a odejít nebo ihned odmítnout? Nebo je to vše mnohem prostší. Spustí se chemická reakce – láska, tedy přesněji zamilovanost. Pak je rozum pod nadvládou emoci a FEA kyseliny a bolest a utrpení ztráty je natolik zničující, že tohle všechno snesete jen za tu cenu a odměnu, že vás dotyčná neopustí. Takže dobrovolně (tedy ze své vlastní vůle, protože si tu drogu v té žíle prostě musíte uchovat) se oddáváte těmto stavům, náladám a všemu, co je vlastně tak strašně nesnesitelný a bolestivý. Nezní to jako paradox? Laura mi kouká přes rameno, co píšu. Ona hysterická není, ale mockrát se pokoušela a pokouší udělat legrační hysterku ze mě. Už ti to moc nejde, Lauro, co? Ale byly doby, kdy se ti to dařilo. Ne, ale dnes už fakt ne… toto opravdu nemám zapotřebí… a nebuď uražená, Lauro! V tvorbě bolesti jsi pořád nejlepší! A ty to moc dobře víš! Perverzně mi olízne tvář a pošeptá do ucha: „Pojď si lehnout! Chci si ještě povídat!“

Sapere Aude

Immanuel Kant ve své eseji „Odpověď na otázku: Co je osvícenství?“ vyslovil tezi, která mi zní v hlavě pokaždé, když čtu zprávy, sleduji politické debaty, diskuse na sociálních sítích,…vlastně pokaždé, kdy nechci nečinně přitakat všemu, co se mi vnější svět snaží sdělit. Prostě nějak tuto myšlenku považuji za jeden ze základních předpokladů k tomu, aby člověk podtrhnul vlastní vážnost a jedinečnost a nebyl jen prázdnou bublinou. Ta věta zněla: „Sapere aude“ – používej svůj rozum, neboj se být moudrým.

No jo, ale jak to udělat, že? Když všechno sleduji, tak se téměř nikdo nebojí „být moudrým“ a všichni používají „vlastní rozum“. Všichni znají odpovědi na všechny otázky. Přesně znají příčiny konkrétních důsledků, apod. Přemýšlel jsem, jak se vyhnout komentování politiky nebo náboženství. Nechci si hrát na spasitele a kazatele, ani na učitele a přednášet a narovnávat „pravdu“. Všichni znají východiska z problémů, znají viníky, perfektně rozumí systémům – takže vlastně moje úvahy vůbec nepotřebují. Naopak. Ale přece jen si dovolím pár svých myšlenek. A zda jsou relevantní či irelevantní nechť posoudí každý sám uvnitř sebe. Jsou to jen příklady a body k zamyšlení. Nic víc. Žádné učení, žádná doktrína a hlavně nic geniálního.

      Politika

Fascinuje mě, jak sofistikovaně bezpáteřně se dají předkládat naprosto zcestné údaje a myšlenky. Přitom kdyby lidé opravdu znali pozadí, pochopí, že už v základu jde o naprostý bláboly, který se neslučují s daným ideologickým základem. Podle mě jde ale o to, že sami dotyční tomu nerozumí. To je celé. Není to naschvál. Pár příkladů:

    -  Pravicové strany mluví o vymýcení korupce a protikorupčních opatření. Problém je, že to je naprostý nesmysl, který se slučuje s neoliberální ideologií, která myšlenkově zaštiťuje tyto strany, a o které se názorově opírají. Korupce, úplatky, peníze jsou přímo obsaženy v myšlence neoliberalismu. Tudíž z tohoto pohledu je to naprosté contradictio in adjecto.

      -  Viděl jsem rozhovor s jedním komunistou, který tvrdil, že víru v boha toleruje. Pokud toleruje víru v boha, tak pak asi neví, odkud vzešlo učení komunismu, a že původ obratu ke člověku a myšlenky ateismu vzešla už od Feurbacha a z něj pak vycházel Marx. Jako komunista nemohu být věřící, nebo to tolerovat.

     -  Všechny politické strany se snaží o to, nějak vymezit stát a jeho vliv. Problém u všech je, že dokud bude fungovat vláda transnacionálních korporací, globalizace a snaha o to, aby státy byly pouze jakýmsi prázdným pojmem, který se stará o to, aby lidé dostali OP a řidičák, je v podstatě jedno, kdo je u moci. U moci jsou totiž pouze nadnárodní společnosti.

     -  Nesmysly o tom, že lidé projedli peníze atd. Hlavním rysem a trendem systému je socializace nákladů a privatizace zisků. Nikdo nic neprojedl. Obyčejný člověk není a nenese zodpovědnost za převod a prodej státního majetku. Kapitál byl jen účelově přesunut ze státní pokladny k někomu, kdo to tak prostě uměl zařídit (většinou k bývalým agentům STB a politickým špičkám a jejich známým). A pak se jen „experti“ pokusí vyvolat pocit viny v někom, kdo za to vůbec nemůže a nutí ho to splácet.

     -  Není samo osobě tragikomické, když na nejvyšším postu sedí na pozici ministra obrany herec, ministra financí chemik, atd.? A co jako? J…chybí mi tady už jen Joker nebo tučňák z Batmana.
    

Bylo by toho samozřejmě mnohem víc. Ale společnost žije v klamu, protože se to tak hodí. A je to strašně jednoduchý. M.j. nejsem komunista. Nemám rád jakoukoliv víru, stejně tak víru v ideologie. Ale pokud si člověk přečte Marxe tak zjistí, že neříká nic, co by nebyla pravda (m.j. to vlastně před Marxem píše už Hegel – předpokládám ale, že to stejně každej četl, takže není potřeba to rozvádět). Bohužel si dnes všichni pod jménem Marx představí transparent a májový průvod s jeho podobiznou. Jeho myšlenky byly přizpůsobeny a ohnuty. Základní ideologie zůstala, ale tak, jako všechno, byla přizpůsobena potřebám stalinismu. Sám nevím, co by bylo nakonec správné a jak by to mělo vlastně být. Zatím se jen snažím nezakrývat věci nějakým naivním hlásáním svobody, kterou stejně nemáme, stejně jako nemáme demokracii. Ale co s tím, že? Jenomže nejdříve je potřeba si to uvědomit a pochopit, než to začnu řešit, nebo hlásat pravdu a fakta. Jeden pan profesor kdysi v posudku na práci jednoho studenta napsal, že by se měl snažit nejdříve pochopit základ, než začne se zápalem jezuitského učně chodit od lampy k lampě a snažit se rozsvěcet světlo. Přijde mi, že dneska každej nosí v ruce hned lampión a čím větší, tím lepší. Je potřeba si uvědomit, v čím zájmu je „skutečnost“ a kde končí vlákna, jinak to má stejnej efekt, jako metastáze léčit kapkama proti kašli.

      Zprávy

S tím souvisejí zprávy. Napadlo někdy někoho, kdo a jak je dělá? Dnes už téměř nikdo nevěří (alespoň doufám) těm nesmyslům, které jsou všem předkládány zpravodajskými servery nebo TV. Média vytvoří zprávu, která je účelově zaměřená, prezentuje ji jako fakta a lidé ji akceptují. Prostě jsme krmeni tím, co nám farmář dá do misek. Nic víc. Jak jednoduše se dá manipulovat s lidskou myslí. Stačí se jen podívat, komu média patří. Nic víc vlastně není potřeba. A nemyslím tím tady naše noviny, ale světová média. Když někdo bude chtít vysypat tady na ten náš malý dvorek odpadky, tak to udělá….no a my pak s pláčem zaběhneme na královský dvůr a poprosíme o pomoc – nejlépe NATO apod. A všichni to nadšeně přivítají tak, jako přivítají americký konvoj, který s velkou slávou projel naším územím. Všechno má svůj smysl a nic se neděje bezúčelně. Ubohost a zoufalství. Lidé potřebují modly, autority a vedení…myslím, že v tomhle má Kissinger, Rockefeller a Rothschild pravdu.

      Volby

Pokud vstupuje do voleb 8 blbců, nemůže vyhrát nikdo jinej, než blbec. Takže to je to, co by měl člověk vzít jako fakt. A viz bod 1. V defektním systému se nikdy nestane to, že by byl výsledek ku prospěchu všem.

Dovolím si příklad k EET.  Ten nápad není špatnej – pokud vyjdeme z toho, že by měl do státní pokladny přinést peníze. Všichni víme, že ten nápad vymyslel kozel, kterej je teď zahradník. Jenomže…Dovolím si malý myšlenkový experiment a třeba se mýlím. Pokud se to zavede, vše se zdraží. A protože spousta lidí si některé „zábavy“ odpustí a nebude chtít tak utrácet, tak se tržby sníží, nebo zůstanou v lepším případě stejné – rozhodně neporostou, ale státu se odvede více peněz. Pocítí to všichni. To je vlastně to, co říká Keynes a stojí v tom proti Hayekovi. V důsledku toho se zvýší nezaměstnanost a bude se šetřit na pracovní síle, protože někde se bude muset vyrovnat ten celkový zisk. Takže buď to skončí krachem, nebo redukcí pracovní síly, snižováním úvazkům a klesající životní úrovní. A protože si ji majitel bude snažit maximálně udržet, tak se to samozřejmě bude snažit nahnat na zaměstnancích. Takže i kdyby majitel byl sociálně bůhví jak citlivý, stejně mu nic jiného nezbyde než propouštět, nebo snižovat jinak náklady na pracovní sílu. Tím poroste nezaměstnanost a peníze, které se dostanou do státní pokladny z EET, se vyplatí na podporách a sociálních dávkách. V tomto systému EET ničemu nepomůže. Naopak si myslím, že životní úroveň lidí jenom zhorší. Anebo se taky nestane vůbec nic. I to je možný J.

To ale neznamená, že nedodržování zákonů nebo krácení daní je v pořádku J. Není. Ale když přichází pravicové strany s argumenty svobody a byrokracie atd., jsou to zase úplně mylné a zcestné argumenty. Je to jen legalizování Andersenovských císařových šatů, protože samozřejmě, že se každý snaží odvézt jen to, co musí. Ano…jak píši – kozel to ví a proto se to snaží vyřešit. Super řešení, ale v nefunkčním systému. Ostatně tak, jako všechna ad hoc řešení. Nepředkládám argument pro zrušení EET. Jen přemýšlím nad tím, jaké můžou být následky. Každý se přece snaží ten stát okrást a otázkou je, proč by to neměl dělat, když je ten stát stejně k hovnu a je v zájmu elit smazání národních států. Ony jsou vlastně dávno smazány.

Ale pro uklidnění….kdokoliv jinej by tam stejně přišel s nějakou jinou geniální myšlenkou, která zase bude ku prospěchu někoho. Vždycky je to dobrý pro nějakou množinu lidí, nebo sociální skupinu. Nikdy v tomto systému nemůže jít o blaho celku. To prostě nejde. Ale to nám tak nějak nikdo neřekne. Naopak. Všichni to s námi myslí co nejlíp a hlavně mají naprosto zaručený recepty…

Takže objektivně vzato – v defektním systému nikdy nemůžete vytvořit nedefektní pravidla. Neustále se snažíme nadávat na ad hoc řešení, ale dokud se nezmění základy, na kterých stojí, nikdy to lepší nebude. Je tady už tolik deformací, uliček a tunelů, že podle mě už vlastně ani žádná objektivní pravidla neplatí a všichni bloudíme ve slepých uličkách a křičíme, že máme v ruce špatnou mapu místo toho, abychom vystavěli nové město na zelené louce.

M.j. jen taková odbočka. Občas přemýšlím nad tím, jak se pořád řeší inflace a HDP apod…ale já bych chtěl třeba vysvětlit takovou základní věc. Když vzroste cena ropy, vzroste cena dopravy a vlastně veškerých služeb a zboží. To je logické. Fajn. Ale když pak cena ropy klesne a to v řádech korun, proč se ta cena zboží zase nesníží? Ale naopak, když se pak dlouhodobě cena ropy ustálí nebo osciluje kolem nějaké částky a pak se opět zvedne, opět se vše zdraží, přitom ta částka navíc už byla obsažena v tom původním zdražení a pokryla i inflaci. Ale všem nám bude vysvětleno, že je potřeba to tak udělat, protože ceny ropy se zvedly. Takže…viz bod 2. Je potřeba lidem vnutit pravdy, které vůbec nekorespondují s fakty. Nebo se má apelovat na morálku obchodníků, kteří správně cílí pouze na svůj zisk a kapitál nemá s morálkou nic společného? Miluju pojem kapitalismus s lidskou tváří J. To vymyslel někdo z KDU?

Podle mě je klíčem tady k té celkové manipulaci vnutit lidem obecně sebeklam geniality, důležitosti a inteligence. O nic víc nejde. Když se naladíte na vlnu blbců, namažete jim med kolem huby a vytvoříte jim iluzi a pocit důležitosti, tak je pak mnohem jednodušší s tahovou loutkou mávat a po splnění její role na scéně ji zase hodit zpátky do krabice.

      Náboženství

No…moje oblíbená disciplína, která mi už ale leze trochu krkem. Demonstrace lidské hlouposti v praxi. Zároveň potvrzení toho, jak je jednoduché s člověkem manipulovat.  Kdo z těch věřící zná opravdu fakta apod.? Původ křesťanství, jak se dostalo křesťanství do popředí a proč, získalo takový vliv a moc? Jak vznikl Starý Zákon a proč? Jak je to s christianizací Evropy, jak se podařilo obrátit na víru pohany apod.? No a o nadpřirozených nesmyslech ani nemluvím. Mluvím jen o historii. Kolik lidí asi ví, že rádoby křesťanské svátky jako např. vánoce se tady slavily ještě před příchodem křesťanství a že vlastně symboly vánoc jsou propojeny s pohanskými? Že naroubování a navlečení svátků na ty původní je vlastně politická hra, a že se tak jednodušeji dal lidem vnutit význam a původ těchto dnů atd.? Mluví se o tom v kostelech? Asi ne. Že si Hebrejové vymysleli náboženství proto, aby sebeidentifikovali národ? A že z jejich Zákona vzešla legenda o Kristovi? No…buď to ví všichni a slepě věří, nebo to z jejich pohledu není v rozporu. Je to samozřejmě jejich věc.

Jen mě fascinuje, jak 2000 let stará legenda dokáže mít takový vliv v 21. století. A to i za předpokladu, že ta historická postava Krista opravdu existovala. Proč ne. Budiž. Ale že v historii bylo předneseno X otázek k existenci Boha, duše atd., a že se s nimi vlastně nikdo nikdy pozitivně nevyrovnal, protože to ani nejde, to už asi nikomu nevadí. Je to jedno. Napsali o tom moudřejší a chytřejší a do detailu. Spíš si jen pořád kladu otázku proč? Proč má ten mysticismus, náboženství, ezoterika, astrologie a jiný s….y takovej vliv.

No…ono je to asi velice jednoduchý. Je to tedy taková psychologizující úvaha, ale nikdo si nechce připustit svoji konečnost. To bude asi hlavní důvod. V tom třeba, ať si myslí kdo chce, co chce, byli ti Hebrejové dobří. Žádnej posmrtnej život. Žijeme tady a teď. Žádný odpuštění. Žádnej zbytečnej sebeklam. Přistupují k tomu náboženství jako k součásti jejich identifikace s jejich vlastní sociální skupinou.

Jinak samo, že to náboženství má asi spoustu důvodů. Krom toho, že tím omluvíte téměř vše, tak se můžete těšit na posmrtnej život, protože lidská duše existuje a hotovo. Říkal to farář. A navíc – naše katolická církev má své zákony! Desatero! (to židovské pochopitelně). Njn…je to smutný.

Chápu, že výklady karet, horoskopy, energie…atd., že prostě člověk hledá radu, chce slyšet něco pozitivního, chce pomoct a rád o sobě čte superlativa. I mě to baví číst. Je super, když se dočtu, jak jsem úžasnej a skvělej a jaký mám úžasný vlastnosti. Stejně tak mě těší, že např. ryby mi v tomhle nikdy nemůžou konkurovat a vždycky v dané disciplíně budu lepší. Karty mám taky rád. Nebo výlety do minulých životů….je to úžasný.

Neuvěřitelná hloupost, ale prostě člověk je tak asi nastavenej. Potřebuje modly, ikony, chválit, naději, pocit důležitosti a velikosti. Je mi to vlastně jedno…tedy bylo by, kdyby….no kdyby tady tu lidskou jednoduchost nepoužívali jako nástroj Ti, kterým to je všechno jasný a nepoužívali lidi jako válečné zbraně a štíty nebo prostředky pro své účely. Když si pak člověk uvědomí tu nebezpečnost toho ortodoxního náboženství, dojde mu, jak je to všechno v kombinaci s politickou mocí a vlivem nebezpečné. Ale tak čtu denně, kolik společnost produkuje expertů na islám, křesťanství, judaismus…

Takže…nebylo by nakonec lepší, ten rozum přestat úplně používat? Nebo si jen nechat tu iluzi a pocit důležitosti a na nic se neptat? Rozhodně je to asi pohodlnější a asi i vhodnější…

Když to dopisuji, přemýšlím nad tím, kolik expertů se najednou vyrojilo na problematiku Číny a Tibetu. Mluví se o komunistické Číně, o anexi Tibetu…nejsem expert na danou problematiku, ale asi ani být nemusím. Stejně tak expertů na islám atd…asi to říkali v televizi nebo psali na Seznamu. Nevím.  Stejně tak problém propojování kultur atd.

Navíc mi čím dál víc zní v hlavě myšlenka, kterou mi řekli nezávisle na sobě dva lidé: „Už jsem se přestal snažit zachraňovat Svět. Důležité je z něj vytěžit maximum za všech okolností, a abych se měl já dobře.“ Možná recept na novodobé štěstí. Možná nutnost, aby člověk přežil. Ostatně…každý to v sobě máme nějak nastavené.

   

  

   

Na cestách...

Tak nějak se občas zamýšlím na silnicích a cestách. Jak musíte být ve střehu a pozorujete to dění a jste ve vzájemných interakcích s ostatními účastníky silničního provozu, napadá vás spousta myšlenek, anebo si začnete pěstovat pavlovův reflex, na některé specifické situace a prvky. Alespoň já to tak mám. Spousta otázek a hypotéz mě napadá na dálnici a ve městech při objížďkách – teda většinou, až se jimi šťastně prokoušu.

Obecně si pak vytvářím kategorii řidičů – těch, co jsou mi jedno a ti co mě serou. Do těch, co jsou mi jedno spadají takoví, kteří jedou klidně 200, frajeři, lidi s nabušenejma autama atd. Prostě ti, co jedou a když jim náhodou na 5-10 vteřin vjedete (samo s dostatečným předstihem) do levýho pruhu, abyste předjeli polský, maďarský, litevský či běloruský kamion (Slováci jezdí normálně – podle mých zkušeností), tak na vás hned neblikají, netroubí, sníží rychlost na 140km/h a po vašem zařazení v klidu pokračují svých 200. Prostě ti, co jedou, nebrzdí, neotravujou a neohrožujou. Většinou mají BMW, AUDI, SUPERB, VW apod. Takže pokud na mě při zdržení v levém pruhu ihned neblikají (mj. nejezdím pomalu, ale pšššt), tak jsem za ně na silnicích rád.

Druhá kategorie, ti co mě serou, je mnohem bohatší. Jak už jsem zmínil, kamiony – většinou polské. Nevím, zda Poláky obecně uklidňuje to, že jim – dle křesťanského učení – začíná život až po smrti, ale na silnici je mi z nich na blití. Rád bych změnil názor a třeba mě někdy přesvědčí. Ale polský kamion sám rozhoduje, kdy začne předjíždět, protože on jede 100km/h a auto před ním 95km/h a jako nezajímá ho, že v levým pruhu jedou auta podstatně rychleji a je jich tam momentálně za sebou asi 10. Stejně tak, když vidím Poláka, který jede autem, na střeše nebo kufru má 3 metrovou anténu, aby ušetřil za volání, nebo nevím na co a když ho míjím (nebo on mě, pokud mě v levým pruhu vyblikal) a má fešně zastřiženej knír po vzoru národního hrdiny Adama Malysze, tak ho počastuju agresivním pohledem (a já umím být nepříjemnej J). Pak jsou to ti, co nesmyslně okupujou levej pruh a celá dálnice je čistá. A jedou 120km/h. Co s tím? Podjet? To se přece nesmí! K takovým mistrům se většinou řadí ti, kteří sedí v Renaultu Thalia. To je obecně důvod k ostražitosti. Zrovna před pár dny se mi stalo, že jsem viděl toto auto na ulici. Bylo po dešti. Relativně široká silnice a na jednom místě výmol velikosti pneumatiky (na šířku samo) plný vody. Ano, hádáte správně. Ve 20 km rychlosti tím řidič Thalie projel a pocákal lidi na chodníku. Ne. Neudělal to schválně. Prostě blb.  A ještě jeden typ blbců – jedete cca 130 (130+ J) a předjedete auto, který jede 120. Najednou je snížená rychlost. Třeba na 100. Tak snížíte na 100 (110), protože nevíte, zda tam není radar, nebo jiná buzerace apod. Najednou vás předjíždí to auto, co jste právě minuli (většinou Renault Thalia) a jede si svých 120km/h. Prostě ty lidi jedou jakousi konstantní rychlostí, ale na tom kilu vás musí předjet, abyste je za 100m zase znovu předjížděli, protože na konci omezení rychlosti pojedou stále 120.

Taky mě fascinujou ty opravy a kolony na dálnicích. V první řadě si vždycky při zúžení kladu otázku: „Jak to, že když už jsem v tom zúžení – už jsem překonal zip a jiný nástrahy – že to pořád nejede?“ Já to prostě nechápu. Jediný logický vysvětlení pro mě je, že někdo přece musí být první v té koloně a ten stojí, nebo ne? A ten má asi Renault Thalia. Nebo nevím. V každým případě, jak může stát jeden pruh, kde není vepředu jiná překážka, si nedovedu vysvětlit.  

K těm opravám a objížďkám… Stalo se mi loni v Ostravě, že jsem se nemohl někam dostat a jen po objížďce. Tu cestu jsem jel 3x a se stejným výsledkem. Objížďka byla naznačená, ale po 2 km objížďky už autora to značení přestalo bavit, takže pokud jste nebyl místní, naprosto jste netušil, jak dál. A to jsem se neustále snažil v hlavě držet kompas. Napsal jsem na úřad, že bych prosil o fotku toho debila, kterej to měl v kompetenci, že si chci dát jeho fotku na nástěnku. Že si myslím, že za ten plat, co bere a v závislosti na tom, že mám právo na informace chci vidět, jak vypadá opravdovej génius… Nic mi neposlali. Ale zase tak moc jsem na tom netrval. Prohučel jsem to totiž nakonec tím zákazem vjezdu přes staveniště. Nic jinýho mi nezbývalo.

Laura se polila kafem. Přijde jí to strašně směšný. Mně už tolik ne.

Proč něco dělat?

Dlouho jsem zvažoval vydání knihy. Stejně tak vlastního CD. Neustále pochybuji o tom, co dělám a k čemu to vlastně je. Nakonec jsem se rozhodl vše uskutečnit a obhajuji si to takto:

Kdykoliv pustím televizi nebo rádio, přijde mi, že je tam neustále a dokola to samé. Několikrát jsem si položil otázku, kdo rozhoduje o tom, co lidé chtějí slyšet nebo vidět? No asi posluchači a diváci, nebo ne? No mělo by to tak asi být. Televizní program chce co největší sledovanost, a proto zařazuje filmy, pořady, dokumenty,…prostě vše, co má potenciálně největší úspěch v nejširší základně diváků.  Rádio pouští do éteru skladby, které lidé chtějí slyšet, protože tím udrží daná stanice pozornost a nebude mít nikdo potřebu přelaďovat na jiný kanál a rádio se tak stane např. nejposlouchanějším. Marketingová oddělení pak mají statistiky a argument pro to, proč by měl zákazník inzerovat nebo vést jednu z částí reklamní kampaně právě na jejich stanici. Jen obyčejná úvaha. Je mi jasné, že v nějaké interní směrnici dané televize nebo rozhlasové stanice bude této problematice věnováno několik sofistikovaně popsaných stran, o kterých se bude debatovat na poradách. Nejsem v této oblasti expert. Jen běžný posluchač, TV divák – prostě konzument. Co tím chci ale říct…

Rozhodně nemám nic proti zařazování nebo reprodukci tzv. národních klenotů - např. Karel Gott apod. Nejenom, že tady nikdo lepší není, ale jeho skladby, resp. písně si to prostě zaslouží a jsou populární právem. Takže i když se tyto skladby hrají 20, 30 let, tak jsou pořád jaksi aktuální a neztrácejí ani uměleckou a ani jakoukoliv jinou hodnotu. Mluvím spíš o některých – podle mého soudu – hudebních masakrech. Naprosto nechápu mentalitu lidí, kteří si koupí CD Jakuba Smolíka apod. Nerozumím tomu. Je to stejný hudební kýč jako Duo Yamaha nebo Eva a Vašek. Stejně tak nerozumím dramaturgii různých předávání ocenění. Naprosto neznevažuju ocenění typu – fotbalista roku, zlatá hokejka, apod. Miluju sport a fotbal a hokej zvlášť. Ale nějak mě tato teatrální oslava schopností nebere. Ale budiž. Je to sice paradox, že státní vyznamenání (a je jedno, z rukou kterého prezidenta byla předána) běží na kanálu Čt2 a ceny Anděl apod. jsou zřejmě populárnější, tak proto jsou na nějakém lukrativnějším kanále, ale dá se to pochopit. Od toho jsou přece marketingoví experti, kteří ví, co lidé chtějí. Co ale naprosto nedávám, je to trapný prokládání a natahování těchto galavečerů. Už od dob Televarieté jsem to nesnášel, ale tam to mělo nějaký význam, protože Bohdalová s Dvořákem si mezi scénkami museli trochu odpočinout, převléci se, nachystat scénu apod. Ale k čemu je to, že mezi předáváním 7. a 6. místa v nějaké anketě vyběhne na scénu nějaký „populární“ zpěvák a na playback vystřihne nějakou úplně zbytečnou píseň? Jaký to tam má význam? Nevím. Chápu, že se to děje na všech těchto akcích, ale u nás to prostě tak nějak nemá úroveň. Ne. Nechci nikoho kritizovat nebo hodnotit vkus posluchačů, diváků...ale mně to prostě přinejmenším přijde divné, že by tohle lidé chtěli.

A proto si prostě říkám, že by se asi člověk neměl nejen s nikým porovnávat, ale také nesklouznout k přehnanému sebehodnocení a sebekritice, i když je to samozřejmě v jisté míře potřeba. Proto jsem tu výzvu, napsat knihu přijal, a proto jsem se nechal dokopat k tomu, vydat vlastní CD. Ano. Ani kniha a ani CD nejsou přímo mainstreamovou záležitostí, ale ve svém intervalu si myslím, že to rozhodně není brak. V obou případech probíhají poslední úpravy a brzy snad vyjdou na světlo. Nikomu nenutím ani moje pohledy, ani moje názory a ani moji hudbu (no ne každý má rád rock/metal), ale když poslouchám, čím jsou schopni se lidé prezentovat, co jsou schopni nahrát, napsat, tak si myslím, že to opravdu řešit nemusím. Když to neřeší Jakub Smolík, sestava naprosto vylízaných youtuberů, kteří vydělávají na své trapnosti apod., tak proč bych měl já. Můžu sedět a nedělat nic, nebo udělat něco. Takže dělám to něco a je na Vašem posouzení, zda je to dobře nebo špatně.

Jedna ukázka a úvaha z mé knihy

Jdu nakoupit. Zásadně si neberu vozík. Hlavně proto, že si všichni ostatní myslí, že vozík je od toho, aby se mu do cesty kladly překážky, pod jeho kola skákali neukáznění nakupující, a aby se samotnej nákup stal nenávistnou činností, která Vás dokáže zasekat mezi regály. Vozík se pak v mých rukou stává nebezpečnou zbraní. Když tohle všechno sečtu, není situace v supermarketu jiná, než na D1. A z řidičů vozíků se stávají agresivní účastníci silničního provozu. Takže proto v supermarketech zůstávám chodcem a jak had se proplétám mezi ostatními. Všímám si tragických výrazů chlapů, jejichž manželky vybírají a nosí věci do vozíků. Hlava rodiny „pán vozíku“ pak rozhoduje, co se má vrátit, protože je to drahý, nebo proto, že o 10km dál v hypermarketu je na tento produkt zrovna korunová sleva, takže to koupí tam. Děti vrací s větou: „Vrať to, doma máš jogurt!“ a zoufale počítají, kolik ten nákup vlastně bude stát a kolik ušetří. Důchodce v tomto směru vnitřně omlouvám, i když se snaží, jak můžou, aby pak ušetřenou tisícikorunu utratili za dárky k vánocům, narozeninám, svátkům, za vysvědčení,… Podle mě je to všechno tragickej obraz života. M.j. – kolik těch věcí v tom vozíku je ve finále opravdu potřeba? Ale tak to už asi patří k lidské přirozenosti. Vždycky se na sebe s Laurou díváme, já kroutím hlavou a ona se usmívá, protože jí tady ty – pro mě tragický situace – děsně baví. Vrcholem vzrušení při nakupování zůstává ovšem pokladna. A to platí obecně všude. Je jedno, jestli je to hypermarket, nebo jakýkoliv specializovaný market. Každý z těchto zařízení má 8 – 16 pokladen. Obsazeny – v rámci šetření nákladů – zůstávají 3 a v lepším případě 4. Z toho jedna je tzv. expresní pokladna, kde je napsáno do 5 nebo 10 položek nákupu. Pokladna je místo, kde se naplno projevuje lidská povaha a charakter. V prvé řadě, nikoho nezajímá, že pokladna je do deseti položek. Nikomu to není blbý. Pominu-li procento lidí, kteří si toho nápisu nevšimnou. Tato expresní pokladna naprosto ztrácí status expresní a stává se pokladnou. Jen proto, že chlapa v sandálech a ponožkách tohle nezajímá. Tlustá paní, hrající si na dámu přece nebude čekat, když má položek – jejím střízlivým odhadem jedenáct (11 = 10, tak co jako). Ve skutečnosti je jich se zákusky, pařížským salátem a bůčkem s nálepkou -20% asi 17. Laura se směje nahlas. Já nahlas funím. Nechci být hrubej a ani sprostej a nechci nikoho urážet. Občas udělám to, že prostě jdu před tyto lidi sám a čekám, že zaútočí první. Většinou to neudělají. Jsou to prostě poserové, kteří něco vyzkouší, ale bojí se to hájit. I když ten pán v těch sandálech a tričku ČD vypadá dost suverénně. Navíc kupuje v akci zahradní hadici a já bych mu nerad kazil víkend. Co mě ale nejvíc dojímá a doslova vytáčí je, když – nejen – u expresní pokladny máte 2 položky a před vámi jsou lidi s nákupem min. na týden. Myslíte si, že Vás někdo pustí před sebe? Je to velice vzácný jev. A je jedno, jestli tam stojím já nebo paní, která sotva chodí. Ti před vámi dělají, že vás nevidí, přitom mají situaci už dávno zmapovanou. Ano, pokud si člověk nevšimne, no tak stane se. Ale vrcholem debility a buranství a bezohlednosti je to, když lidé před vámi vědí, ale přehlíží a tváří se naprosto nezúčastněně. Tohle nechápu. Minule jsem si stopnul dobu u pokladny. I s placením 10 vteřin. Kvůli těm 10 vteřinám jsem čekal 10 minut. Takových situací zažíváme každej stovky. Ale nepřijdou vám paradoxní a zbytečný? M.j. při větším nákupu se také zvyšuje míra pravděpodobnosti storna, které si pokladní vyžádá po té, co zákazník řekne: „Počkejte, tam byla cena 78 a to stojí 85? Tak to nechci! V letáku bylo…“. A pak si zase pěkně počkáte. Dodatek v letáku, že cena 78 platí při nákupu dvou kusů, jinak je cena standardních 85, už nikdo nečte. Laura nakupování miluje. Ona celkově miluje tyhle situace. Nějak mě na to jídlo, co jsem si tak pracně koupil, přešla chuť. Ano Lauro…vem si to. Už to nechci.